Historie

Quilling je znám rovněž jako papírový filigrán, točení, mozaika nebo papírové skládání (přestože to vlastně není skládání, ale kroucení, svinování či navíjení). Ačkoliv počátky quillingu nejsou zaznamenány, někteří je datují právě do doby vynálezu papíru v prvním století po Kristu v Číně.  Jiné zdroje uvádějí, že quilling se zrodil ve starověkém Egyptě. Jedna věc je ale jistá… má bohatou historii a je zde již jako výtvarná technika nějakou dobu.

Kolem 3. a 4. století vešla metoda stáčení v obecné povědomí, i když prozatím jen ve šperkařství. Stříbrné a zlaté dráty byly obtáčeny okolo jiných, silnějších a vznikaly překrásné šperky využívající tuto jedinečnou techniku. Kolem roku 1200 byl quilling nebo spíše jen navíjení známé jako kovový filigrán. Kov byl však materiál vzácný a pro laiky nedosažitelný. Proto někteří kov vyměnili za papír, tak vznikl filigrán papírový.

Jak již bylo psáno, quilling byl prvně zdokumentován kolem roku 1200, ale zcela nepopiratelně byl přiznán mezi 15. -16. stoletím, když francouzští a italští řeholníci a řeholnice použili roztrhané papírové pozlacené okraje z  obroubených biblí a husí peří jako brčko a ozdobili posvátné předměty a obrazy. Právě používání husích brk dalo název samotnému quillingu (quill = brk).

Ke konci 16. a na počátku 17. století se začaly navíjením zabývat „jemné“ dámy. Vyloženě moderní a populární se stal po celé 17. století a na počátku osmnáctého v Evropě a v Anglii. Byl vnímán jako ten správný koníček pro mladé dámy. Koníček, který pozvedne jejich ducha a umělecké nadání. Quillingu se učily společně s jinými ručními pracemi, například s háčkováním. Ke konci 18. století tato zábava začala upadat a výuka quillingu, zařazená dříve v kurzech pro dívky, vymizela. Pokud se někteří o její povznesení v této době pokusili, neuspěli.

Quilling nikdy nebyl zábavou pro pracující ženy. Namísto toho kvetl v každé době (s výjimkou snad až století 20. a dále) mezi zahálejícími dámami vyšší třídy. Byl využíván k dekoraci skříněk, rámů, čajových krabiček, herních stolků, tácků, ale i nábytku a uren. Jen ti, kdo měli peníze, si mohli dovolit nakupovat pomůcky a materiál potřebný k navíjení. Folie, slída nebo vločky z ulity se často využívaly jako podklad. A především jen dámy z vyšších tříd na tuto zábavu měli dostatek času.

Později se dostal quilling i do Ameriky a to s nově příchozími osadníky. Zde zažil své znovuobjevení.

Technika je nyní znovu provozována a navrací se její popularita a to i díky nemnohým společnostem a klubům zapálených amatérů.